O nás | Michal Jiráň

Michal Jiráň

Michal hraje v kapele Perutě na bicí od listopadu 2013.

Něco málo o mém hudbaření:

Moji rodiče jsou muzikanti, takže jsme se sestrou hned museli hrát na piano. Bylo to ve třetí třídě. Moc mě to nebavilo. Spíš vůbec, ale prý jsem byl talent (smích). Vzpomínám si, že mě hrozně bavila hudební nauka. Nechápu (opět smích). Po pár letech jsem toho nechal. Bylo asi víc důvodů. Měl jsem učitele, co mě tlačil do jazzu, a to mě nebralo. Teď si řikám: „Kéž bych u toho zůstal.” Další důvod byl ten, že jsem objevil elektrickou kytaru. Ta v patnácti (nebo kolik mi bylo) dostane snad každého. Samozřejmě, že sen stát se kytaristou se rozplynul, když si soused bubeník pořídíl dítě a bicí odložil k nám. To jsem okamžitě začal hrát. Po pár měsících jsem už hrál s tátou v kapele a šel do ZUŠky. Postupně jsem k tomu začal znovu objevovat kytaru a piano, dokonce i baskytaru, jen zpěv mě trochu minul. Teď se to trochu snažím napravit, dokonce vedu i malý sbor u nás na vsi. Jak jsem hrál na všechno možný, tak jsem samozřejmě i skládal. Nejdřív klavírní skladbičky – nic moc, jen jsem zahrnul techniky a harmonie, co jsem se naučil, a pojmenoval to podle stavu mé zamilované duše.

A později, protože jsme doma měli studiovou zvukovou kartu, jsem nahrával a skládal pomocí samplů i celý orchestr. A tak vznikl další sen… stát se skladatelem filmové hudby.

Zpátky k bicím. Po třech letech jsem zjistil, že existuje škola hudby – konzervatoř, tak jsem si řekl, že to zkusím, kdyby to náhodou vyšlo, a ono to vyšlo. Teď, po čtyřech letech, jsem paradoxně zanechal studia a chci se naplno věnovat hudbě.

Bez koho/čeho je mě jenom půl:

Miluju zvuk, a pod to spadá i hudba, takže odpověď na tuhle otázku je: „Bez uší.“
…a samozřejmě bez Perutí. :-D

Co bych dělal, nebylo by muziky:

Studoval jsem elektrotechnickou střední, takže kdybych se nedostal na konzervatoř, byl bych někde na ČVUT, FEL nebo něco takového. Chtěl jsem jít na robotiku a kybernetiku. Bavilo mě programování a už jako malý jsem zapojoval el. obvody. To se dá nejlépe spojit právě v robotice. Ale nevím, jak bych se tím uživil. Možná, že líp něž tou hudbou.

Jakou zeď bych chtěl postavit:

Letos bych chtěl dodělat tu zídku u přístřešku na dříví. Už to odkládám tři roky. Jo a vlastně obložit barák palubkama dřív, než se rozpadne zateplení. Chtěl bych si postavit takovou psychickou zeď proti všem stresům, prostě být v pohodě, nějak se ustálit, nebýt pořád ve stresu. Možná, že to souvisí s těmi cíli, že už si připadám starý a nedosáhl jsem toho, čeho jsem chtěl. Vlastně ani nevím, čeho chci dosáhnout, asi jen dělat to co dělám.
… Ale bez toho stresu sakra!! (smích)